Obsah
Perská kultura je jednou z nejstarších existujících civilizací, a proto v průběhu času prošla mnoha změnami.
V průběhu staletí se Persie z relativně malé provincie v jihozápadním Íránu stala místem zrodu několika obrovských říší a z domova mnoha náboženství se stala jednou z hlavních bašt šíitského islámu.
Perská jména patří k aspektům íránské kultury, které nejlépe odrážejí rozmanitost a bohatství její historie. V tomto článku se zaměříme na perská chlapecká jména a jejich vývoj.
Struktura perských jmen
Od modernizace íránského státu, kterou provedl Rezá Šáh na počátku dvacátého století, se v perštině změnila konvence pojmenování, která zahrnovala používání příjmení, zatímco prostřední jména zmizela. V této části bude stručně revidována tradiční struktura moderních perských (perských) jmen.
Od roku 1919 se vlastní perská jména skládají z křestního jména a příjmení. Perská křestní jména i příjmení mohou mít jednoduchou nebo složenou podobu.
V dnešní době je většina perských jmen islámského původu. Některé příklady perských jmen jsou:
Mohamad ("chvályhodný, chvályhodný"), Ali ("vysoký, zvýšený"), Reza ("spokojenost"), Hossein/Hussein ("krásný, pohledný"), Uvedl ("požehnaný, šťastný, trpělivý"), Zahra ("jasný, skvělý, zářivý"), Fatemeh ("abstinent"), Hassan ("dobrodinec").
Perská jména ve složené podobě kombinují dvě křestní jména, ať už islámského nebo perského původu. Některá perská složená jména jsou např:
Mohamad Naser ("chválený dárce vítězství"), Mohammad Ali ("chvályhodný"), Amir Mansur ("vítězný generál"), Mohamad Hossein ("chválený a krásný"), Mohamad Reza ("talentovaná osoba nebo jednotlivec velké hodnoty"), Mostafa Mohamad ("chválen a upřednostňován"), Mohamad Bagher ("chválený a talentovaný tanečník").
Stojí za zmínku, že v případě některých perských složených jmen mohou být obě jména napsána společně, bez mezery mezi nimi, jako např. v případě Mohamadreza a Alireza .
Jak již bylo zmíněno, je možné najít perská příjmení s jednoduchou strukturou (tj., Azad což znamená volný nebo Mofid znamená užitečný]) nebo složenou strukturu (tj. Karimi-Hakkak).
Perská příjmení mohou také obsahovat předpony a přípony, které fungují jako determinátory (tj. přinášejí k podstatnému jménu další informace). Například přípony jako ´-i','-y' nebo '-ee' se běžně používají k vytvoření příjmení s významem spojeným s osobními vlastnostmi ( Karim+i ['velkorysý'], Shoja+ee ['brave']) a konkrétní místa ( Teherán+i ["související s Teheránem nebo pocházející z Teheránu"]).
Zajímavá fakta o perských jménech
- Íránci (dnešní Peršané) mohou mít dvě křestní jména, přestože mezi jejich jmennými zvyklostmi nejsou prostřední jména.
- Mnoho běžných perských jmen je inspirováno velkými politickými nebo náboženskými vůdci, jako byl Darioush, známý achaimenovský panovník, nebo prorok Mohamed.
- Není neobvyklé, že perská jména mají nějaký význam.
- Pojmenování je patrilineární, takže děti přebírají příjmení svého otce. Za zmínku stojí také to, že perské ženy si po svatbě nemusí nahrazovat své příjmení příjmením svého manžela. Kdo si to však přeje, může spojit obě příjmení pomlčkou a vytvořit tak nové.
- K některým perským jménům se přidává přípona -zadden/-zaddeh (´syn´), která vyjadřuje synovské spojení mezi otcem a synem. Například jméno Hassanzadeh znamená, že jeho nositel je "synem Hassana".
- Některá jména odrážejí původ rodiny. Například osoby pojmenované po proroku Mohamedovi nebo wally (islámském světci) mohou pocházet z rodiny se silným náboženským přesvědčením. Na druhou stranu osoby s klasickým perským jménem mohou pocházet z rodiny s liberálnějšími nebo neortodoxními hodnotami.
- Pokud je v něčím jméně uveden titul "hadž", znamená to, že dotyčný absolvoval pouť do Mekky, rodiště proroka Mohameda.
- Většina perských jmen zakončených příponami -ian nebo -yan vznikla v době Arménské říše, proto jsou také považována za tradiční arménská jména.
104 perských jmen pro chlapce a jejich významy
Nyní, když jste se dozvěděli, jak se tvoří perská jména, se v této části podíváme na seznam tradičních perských jmen pro chlapce a jejich významy.
- Abbás: Lion
- Abdalbari: Pravý následovník Alláha
- Abdalhalim: Služebník trpělivého
- Abdallafif: Služebník laskavého
- Abdallah: Alláhův služebník
- Amin: Pravdivé
- Amir: Kníže nebo vysoce postavený úředník
- Anosh: Věčný, věčná nebo nesmrtelný
- Anousha: Sladké, radostné, šťastné
- Anzor: Noble
- Arash: Perský lučištník
- Aref: Znalý, moudrý nebo mudrc
- Arman: Přání, naděje
- Arsha: Trůn
- Arsham: Ten, kdo je velmi mocný
- Artin: Spravedlivý, čistý nebo svatý
- Aryo: Jméno íránského hrdiny, který bojoval proti Alexandru Velikému. Je známý také jako Ariobarzanes Statečný.
- Arzhang: Jméno postavy z Šahnámu, dlouhé epické básně, kterou napsal perský básník Ferdowsi někdy mezi lety 977 a 110 n. l.
- Ashkan : Starověký perský král
- Asman: Nejvyšší z nebes
- Ata: Dárek
- Atal: Hrdina, vůdce, průvodce
- Aurang: Sklad, místo, kde se skladuje zboží.
- Ayaz: Noční vánek
- Azad: Zdarma
- Azar: Požár
- Aziz: Mocný, respektovaný, milovaný
- Baaz: Eagle
- Baddar: Ten, kdo chodí vždy včas
- Badinjan: Ten, kdo má vynikající úsudek
- Baghiš: Lehký déšť
- Bahiri: Brilantní, jasnozřivý nebo proslulý
- Bahman: Člověk, který má spokojené srdce a dobrého ducha.
- Bahnam: Vážená a čestná osoba
- Bahram: Jméno čtvrtého íránského krále Sasánovců, který vládl v letech 271-274 n. l.
- Bakeet: Ten, kdo pozvedá lidstvo
- Bakhshish: Boží požehnání
- Bijan: Hrdina
- Borzou: Vysoký status
- Caspar: Strážce pokladu
- Changeez: Převzato od Čengiz chána, obávaného mongolského vládce.
- Charlesh: Náčelník kmene
- Chavdar: Důstojné
- Chawish: Vůdce kmene
- Cyrus: Od Kýra Velikého
- Darakšán: Jasné světlo
- Darius: Bohatý a královský
- Davud: Perská forma David
- Emad: Nositel podpory
- Esfandiar: Čisté stvoření, také z eposu
- Eskandar: Od Alexandra Velikého.
- Faireh: Přináší štěstí
- Farbod: Ten, kdo chrání slávu
- Farhad: Pomocník
- Fariborz: Ten, kdo má velkou čest a moc
- Farid: Ten
- Farjaad: Ten, kdo je vynikající ve vzdělání
- Farzad: Splendid
- Fereydoon: Perský mýtický král a její
- Firouz: Muž triumfu
- Giv: Postava ze Šahnámu
- Hassan: Pohledný nebo dobrý
- Hormoz: Pán moudrosti
- Hossein: Krásné
- Jahan: Svět
- Džamšíd: Mytologický král Persie.
- Javad: Righteous z arabského jména Jawad
- Kai-Khosrow: Legendární král dynastie Kajanů
- Kambiz: Starověký král
- Kamran: Prosperující a šťastný
- Karim: Velkorysý, ušlechtilý, čestný
- Kasra: Moudrý král
- Kaveh: Mýtický hrdina v eposu Šahnámeh
- Kazem: Ten, kdo něco sdílí mezi lidmi
- Keyvan: Saturn
- Khosrow: King
- Kian: King
- Mahdí: Správně vedený
- Mahmoud: Chvála
- Mansour: Ten, kdo vítězí
- Manuchehr: Nebeská tvář - jméno bájného perského krále
- Masoud: Šťastný, prosperující, šťastný
- Mehrdad: Dar slunce
- Milad: Syn slunce
- Mirza: Princ v perštině
- Morteza: Kdo se líbí Bohu
- Nader: Vzácné a výjimečné
- Nasser: Vítězný
- Navud: Dobré zprávy
- Omid: Hope
- Parviz: Šťastný a šťastný
- Payam: Zpráva
- Pirouz: Vítězný
- Rahman: Milosrdný a milosrdný
- Ramin: Zachránce před hladem a bolestí
- Reza: Spokojenost
- Rostam: Legendární hrdina perské mytologie
- Salman: Bezpečné nebo zabezpečené
- Shahin: Falcon
- Shapour: Syn krále
- Sharyar: Král králů
- Solayman: Mírumilovný
- Soroush: Štěstí
- Zal: Hrdina a ochránce starověké Persie
Vývoj starověké perské kultury
Perská jména jsou výsledkem bohaté kultury a historie země, která je dnes známá jako Írán. Vliv starověkých králů a islámské kultury je v těchto jménech patrný dodnes. Při snaze pochopit, odkud tato jména pocházejí, tedy nemůžeme oddělit historii od jmen.
S ohledem na to se podíváme na starověké dějiny Persie.
Předpokládá se, že Peršané přišli ze Střední Asie do jihozápadního Íránu na počátku 1. tisíciletí př. n. l. V 10. století př. n. l. se již usadili v Persii, oblasti pojmenované podle jejích obyvatel. Poměrně brzy se mezi jednotlivými blízkovýchodními civilizacemi rychle rozšířila zpráva o mistrovství perských lučištníků. Peršané však nebudou hrát přímo hlavní roli vepolitiky v regionu až do poloviny 6. století př. n. l.
Od Achaimenovské říše po dobytí Alexandrem Velikým
Peršané se poprvé stali známými pro zbytek starověkého světa v roce 550 př. n. l., kdy perský král Kýros II. (od té doby přezdívaný "Veliký") porazil vojska Médské říše - největší ve své době -, dobyl jejich území a následně založil Achaimenovskou říši.
Kýros okamžitě prokázal, že je schopným vládcem, a poskytl své říši efektivní správní strukturu, spravedlivý soudní systém a profesionální armádu. Za Kýrovy vlády se hranice Achaimenovské říše rozšířily až k anatolskému pobřeží (dnešní Turecko) na západě a do údolí Indu (dnešní Indie) na východě, a stala se tak největším politickým útvarem století.
Dalším pozoruhodným rysem Kýrovy vlády bylo, že navzdory praktikování Zoroastrismus , vyhlásil náboženskou toleranci pro většinu etnických skupin, které žily na jeho území (což bylo na tehdejší poměry dost neobvyklé). Tato multikulturní politika se vztahovala i na používání regionálních jazyků, přestože úředním jazykem říše byla staroperština.
Achaimenovská říše existovala více než dvě století, ale navzdory své velikosti rychle skončila po invazi Alexandra III. Makedonského v roce 334 př. n. l. K překvapení svých současníků dobyl Alexandr Veliký celou starověkou Persii za méně než deset let, ale poměrně brzy poté, v roce 323 př. n. l., zemřel.
Seleukovské království a helenizace starověké Persie
Alexandr Veliký. Detail z mozaiky ve Faunově domě v Pompejích. PD.Nedávno vzniklá makedonská říše se po Alexandrově smrti rozdělila na několik částí. Na Blízkém východě založil Seleukos I., jeden z Alexandrových nejbližších velitelů, se svým podílem Seleukovské království. Toto nové makedonské království nakonec nahradilo Achaimenovskou říši jako nejvyšší autorita v regionu.
Seleukovská říše existovala od roku 312 př. n. l. do roku 63 př. n. l., ale jako skutečná hlavní síla na Blízkém a Středním východě se udržela jen něco málo přes půldruhého století, a to v důsledku náhlého vzestupu moci Parthské říše.
V době svého největšího rozmachu zahájila seleukovská dynastie proces helenizace perské kultury, zavedla koiné řečtinu jako úřední jazyk království a podnítila příliv řeckých přistěhovalců na seleukovské území.
Kolem poloviny 3. století př. n. l. čelili seleukovští vládci sérii vnitřních povstání, která značně oslabila jejich autoritu v regionu, a otevřela tak cestu k nástupu nového významného politického aktéra.
Parthská a Sásánovská říše
Z kritické situace Seleukovců nejvíce vytěžili Parthové, kteří v roce 247 př. n. l. vyhlásili nezávislost své země. Parthie, která se nacházela v severovýchodním Íránu, byla provincií Seleukovského království. Toto území mělo velkou strategickou hodnotu, protože stálo mezi několika nebezpečnými íránskými kočovnými kmeny, které se potulovaly po východních hranicích Kaspického moře, aseverních měst říše, a proto sloužila jako zadržovací bariéra.
Na rozdíl od Seleukovců nezakládali parthští vládci svůj mocenský nárok pouze na své síle, ale také na společném kulturním zázemí, které sdíleli s ostatními íránskými kmeny (zejména těmi ze severního Íránu). Předpokládá se, že tato blízkost s místními obyvateli umožnila Parthům důsledně zvětšovat a udržovat sféru svého vlivu napříč časem.
Nesmíme však opomenout ani přínos Arsáce I., zakladatele parthské říše, který své říši poskytl armádu vycvičených vojáků a také opevnil mnoho parthských měst, aby odolal případnému seleukovskému pokusu o znovuzískání Parthie.
Během čtyř staletí své existence se parthská říše stala hlavním obchodním centrem, neboť jejím územím procházela z jednoho konce na druhý Hedvábná stezka (po níž se obchodovalo s hedvábím a dalším cenným zbožím z hanské Číny do západního světa). Po celou tuto dobu hrály parthské císařské síly také klíčovou roli při zastavování expanze Římské říše na východ,koncem roku 210 n. l. začala říše upadat v důsledku vnitřních rozporů a soustavných římských vpádů.
V roce 224 n. l. zaplnila mocenské vakuum po Parthských dynastie Sasánovců. Sasánovci pocházeli z Persie, a proto se považovali za pravé dědice Achaimenovské říše.
Aby tuto souvislost dokázali, zaměřili se sásánovští vládci na íránizaci kultury říše (tento trend započal již za Parthů), učinili středoperštinu úředním jazykem státu a omezili vliv Řeků ve vysokých vládních sférách. Tato obroda perské kultury zasáhla i umění, neboť v tomto období byly postupně opouštěny helénistické motivy.
Stejně jako jejich předchůdci i sásánovští vládci neustále odráželi nájezdníky z regionu (nejprve Římany, od počátku 4. století pak Byzantince), dokud nedošlo k muslimským výbojům v 7. století. Tyto výboje znamenají konec starověké éry v Persii.
Proč je tolik perských jmen arabského původu?
Existenci perských jmen s arabským původem lze vysvětlit transkulturací, která proběhla po dobytí perských území muslimy (634 n. l. a 641 n. l.). Po tomto dobytí byla perská kultura hluboce ovlivněna náboženskými ideály islámu, a to natolik, že důsledky islamizace Persie jsou v dnešním Íránu stále citelné.
Závěr
Perská jména patří k těm aspektům perské kultury, které nejlépe odrážejí její historické bohatství. Jen během starověku byla perská civilizace domovem několika rozsáhlých říší (například Achaimenovské, Parthské a Sásánovské). Později, v předmoderní době, se Persie stala jednou z hlavních bašt šíitského islámu na Blízkém východě. Každé z těchto období zanechalo v Persii specifickýProto je možné v dnešním Íránu najít tradiční jména perského nebo arabského původu (nebo obojí).