Většina náboženských tradic věří v existenci zlé nebo vzpurné bytosti, kterou lze označit jako ďábla. Tato bytost je snad nejlépe identifikovatelná díky roli, kterou hraje v křesťanství. V průběhu staletí měl mnoho jmen, ale dvě nejčastější jsou Satan a Lucifer. Toto je stručný pohled na původ těchto jmen.

Kdo je Satan?

Slovo satan je anglická transliterace hebrejského slova, které znamená žalobce nebo protivník Je odvozeno od slovesa znamenajícího odporovat.

Toto slovo se v hebrejské Bibli často používá pro označení lidských protivníků, kteří se staví proti Božímu lidu. Například v 1. knize královské v 11. kapitole je třikrát použito slovo protivník pro někoho, kdo by se postavil proti králi. V těchto případech je hebrejské slovo protivník použito bez členu určitého.

Je to použití slova s určitým členem, které odkazuje na satana, nadpřirozeného protivníka Boha a žalobce Božího lidu, což zdůrazňuje roli satana jako nejvyššího protivníka.

V hebrejské Bibli se to vyskytuje sedmnáctkrát, z toho poprvé v knize Jób. Zde je nám dán vhled do událostí, které se odehrávají mimo pozemský pohled lidí. "Synové Boží" předstupují před Jahveho a spolu s nimi se objevuje satan, který přišel z putování po zemi.

Zdá se, že zde hraje v určité roli žalobce lidí před Bohem. Bůh ho žádá, aby se zamyslel nad Jobem, spravedlivým člověkem, a odtud se satan snaží dokázat, že Job je před Bohem nehodný, a různými způsoby ho pokouší. Satan také výrazně vystupuje jako žalobce židovského národa ve třetí kapitole Zachariáše.

Tentýž protivník se výrazně objevuje i v Novém zákoně. V synoptických evangeliích (Matouš, Marek a Lukáš) je zodpovědný za Ježíšovo pokušení.

V řeckém jazyce Nového zákona je často označován jako "ďábel". Tento termín byl poprvé použit ve Septuaginta , řecký překlad hebrejské Bible, který vznikl ještě před křesťanským Novým zákonem. Ze stejného řeckého slova je odvozeno i anglické slovo "diabolical". diabolos .

Kdo je Lucifer?

Jméno Lucifer bylo do křesťanství začleněno od jeho vzniku v Římská mytologie . Je spojena s planetou Venuší jako synem Aurora, bohyně úsvitu Znamená "nositel světla" a někdy byl považován za božstvo.

Název se dostal do křesťanství díky zmínce v Izajáši 14,12. Babylónský král je metaforicky nazýván "Denní hvězda, syn úsvitu". Řecká Septuaginta přeložila hebrejský text jako "nositel úsvitu" nebo " ranní hvězda ".

Biblický učenec Jeroným je Vulgáta , napsaná koncem 4. století, překládá tento výraz jako Lucifer. Vulgáta se později stala oficiálním latinským textem římskokatolické církve.

Lucifer byl také použit ve Wycliffově raném anglickém překladu Bible, stejně jako ve verzi krále Jakuba. Většina moderních anglických překladů upustila od používání "Lucifera" ve prospěch "jitřenky" nebo "denní hvězdy".

Lucifer se stal synonymem pro ďábla a satana na základě výkladu Ježíšových slov v Lukášově evangeliu 10,18: ". Viděl jsem Satana padat jako blesk z nebe. ". Několik raných církevních otců, včetně Origena a Tertuliána, zařadilo tento text vedle Izajáše 14 a popisu velkého draka ve Zjevení 3 a vytvořili tak popis vzpoury a pádu Satana.

Až mnohem později se začalo věřit, že jméno Lucifer je jméno Satana, když byl ještě andělem před svou vzpourou a pádem.

Ve stručnosti

Satan, ďábel, Lucifer. Každé z těchto jmen označuje stejnou personifikaci zla v křesťanském metanarativu.

Ačkoli není v Genesis 1 konkrétně jmenován, had, který se objevil v rajské zahradě, aby pokoušel Adama a Evu, je spojován s velkým drakem ze Zjevení 3.

Obecně se věří, že je to padlý anděl Lucifer, Boží protivník a žalobce Božího lidu.